Méně známé kousky
|
Z mnoha zajímavostí ukrytých v archivu automobilky Volkswagen jsme tentokrát vybrali různorodou čtveřici vozů, z nichž každý má bez ohledu na věk svůj osobitý šarm. Text: Jan Tuček; Foto: archiv Volkswagen AG |
|
Rometsch Beeskow Stříbřité kupé postavené v roce 1955 na podvozku VW Brouka připomíná téměř zapomenutou historii západoberlínské karosárny Rometsch. Po druhé světové válce ji založil Friedrich Rometsch, jenž v meziválečných letech pracoval v proslulé karosárně Erdmann a Rossi. V ní působil i Johannes Beeskow, který pro Rometsche navrhl kabriolet a kupé zaoblených tvarů, které jim vynesly přezdívku „banán“. První kabriolet Rometsch Beeskow na podvozku VW se vzduchem chlazeným čtyřválcem 1,1 l v zádi debutoval v roce 1950, kupé následovalo o málo později. Karoserie vozů Rometsch Beeskow se vyráběly ručně, povrchové panely dělníci vyklepávali z hliníkového plechu. Výsledkem poctivé řemeslné práce byl i interiér, většinou čalouněný kůží. Některé vozy byly dvoumístné, jiné měly vzadu třetí sedadlo umístěné bokem ke směru jízdy, případně dvoumístnou lavici pro pasažéry menšího vzrůstu. Z necelých tří stovek automobilů Rometsch Beeskow vyrobených do roku 1957 se dodnes dochovalo jen 25 kabrioletů a 4 kupé, z toho 8 otevřených vozů a 3 kupé jsou v USA. V letech 1957 až 1961 stavěla firma Rometsch na podvozcích VW modernější vozy, jejichž tvary navrhl berlínský designér Bert Lawrence. Postavení Berlínské zdi v létě 1961 bylo pro karosárnu Rometsch fatální - většina jejích zaměstnanců totiž zůstala za ostnatými dráty ve východní části Berlína. |
|
 |
Kabriolet VW 1500 V září 1961 představil Volkswagen zcela nový vůz střední třídy, jímž rozšířil svoji nabídku směrem vzhůru. Nový VW 1500 převzal osvědčenou koncepci Brouka se vzduchem chlazeným čtyřválcem v zádi, solidně stavěnou podlahovou plošinou a odpružením zkrutnými tyčemi, byl to však zcela nově konstruovaný automobil. Do vínku dostal 4,23 m dlouhou dvoudveřovou karoserii zaoblených tvarů a motor 1,5 l o výkonu 45 koní (33 kW), s nímž dosahoval největší rychlosti 125 km/h a průměrně spotřeboval 10 l benzinu na 100 km. Na výstavě IAA ve Frankfurtu nad Mohanem se tehdy vedle uzavřeného sériového vozu objevil i prototyp čtyřmístného kabrioletu, který ve spolupráci s mateřskou automobilkou vyvinula karosárna Karmann. Ta už dvanáct let vyráběla kabriolety odvozené z VW Brouka a logicky chtěla rozšířit svůj výrobní program. Kabriolet byl přímo odvozen z dvoudveřového uzavřeného vozu VW 1500 a stejně jako on měl dva prostory pro zavazadla - pod přední kapotou (180 l) a vzadu nad plochým motorem (200 l). K zajištění potřebné tuhosti však musela být otevřená karoserie vyztužena, takže hmotnost kabrio letu vzrostla o 60 kg na 920 kg. Kabriolet s interním typovým označením 35 se nakonec do sériové výroby nedostal kvůli příliš vysokým nákladům na úpravy otevřené karoserie. Škoda, byl pěkný. |
|
Karmann Cheetah Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy automobilka Volkswagen připravovala „velký třesk“ spojený s přechodem od vzduchem chlazených motorů v zádi na novou koncepci s kapalinou chlazenými motory a pohonem předních kol, s ní velmi intenzivně spolupracoval italský stylista Giorgetto Giugiaro. Vedle návrhů budoucích velkosériových modelů Golf a Scirocco s předním pohonem však v jeho turínském studiu Ital Design vznikl i atraktivní dvoumístný polokabriolet postavený na podvozku VW Brouka s rozvorem zkráceným na 2,13 m a motorem 1,6 l o výkonu 50 koní (37 kW) za zadní nápravou. Zrodil se ve spolupráci s karosárnou Karmann a zhmotňoval vizi cenově dostupného sportovního vozu pro mladé. Automobil se zvučným jménem Cheetah měl premiéru v březnu 1971 v Ženevě, sériové výroby se však nikdy nedočkal. Klínovitá, 3,38 m dlouhá a 1,23 m vysoká karoserie ostře řezaných tvarů se vyznačovala vyklápěcími světlomety ve svažující se přídi a pevnými rámy bočních oken, které spolu s rámem čelního skla nahrazovaly bezpečnostní oblouk. Otevřený vůz měl elektricky ovládanou shrnovací plátěnou střechu, mohl však být opatřen i odnímatelnou pevnou střechou hardtop. Není bez zajímavosti, že podobné řešení střechy navrhl Giugiaro firmě Karmann už v roce 1965, tehdy ještě coby designér studia Ghia. |
|
 |
VW LT 45 4 × 4 V polovině osmdesátých let obohatila automobilka Volkswagen svoji řadu lehkých užitkových vozů LT o atraktivní verze s pohonem čtyř kol. Byly odvozeny z modelů LT 40 a LT 45, existovaly jako valníky s jednoduchou i zdvojenou kabinou, ale také jako uzavřené skříňové vozy se zvýšenou střechou vhodné k přestavbám - například na sanitky pro těžko přístupné oblasti. Na snímku je model LT 45 4 × 4 s pětimístnou dvojkabinou a krátkou ložnou plochou o rozměrech 2,51 × 2,01 m. Výrazně tvarovaná maska z plastů prozrazuje, že vůz patří k nejmladším LT první generace z let 1993 až 1996. Poháněl jej řadový šestiválcový turbodiesel 2,4 l o výkonu 95 koní (70 kW) spojený s pětistupňovou převodovkou doplněnou přídavnou dvoustupňovou převodovkou s redukcí. Obě nápravy byly tuhé, odpružené podélnými listovými pery a opatřené pneumaticky ovládanou závěrkou diferenciálu. V běžném provozu vůz jezdil jen s pohonem zadní nápravy, v případě potřeby mohl řidič mechanicky zapnout i přední pohon, a když šlo do tuhého, měl k dispozici redukci a závěrky diferenciálů. Vůz s rozvorem náprav 2,95 m a celkovou délkou 5,33 m vykazoval pohotovostní hmotnost 2600 kg, užitečnou hmotnost 1900 kg a mohl tahat brzděný přívěs o hmotnosti až 2500 kg. V terénu zvládal stoupání až 100 %, tedy svahy s úhlem 45°. |
Vytisknout stránku
