Méně známé kousky
|
Čas utíká rychle a automobilové zajímavosti upadají v zapomnění. Pro osvěžení paměti jsme z archivu
automobilky Volkswagen vybrali další čtveřici méně známých kousků, jež stojí za ohlédnutí. Text: Jan Tuček; Foto: archiv Volkswagen AG |
|
Ghia Giugiaro Stříbřitý prototyp z roku 1965 je zajímavý hned z několika důvodů. Vznikl z iniciativy italského studia Ghia jako možný nástupce sportovně střižených vozů Karmann-Ghia na podvozku modelu Volkswagenu Brouk, do výroby se však nedostal. Jeho atraktivní tvary navrhl tehdy sedmadvacetiletý Giorgetto Giugiaro, který k firmě Ghia přešel na podzim 1965 ze svého předchozího působiště u Bertoneho. Vůz označovaný jako kabriolet je vlastně polokabriolet - má totiž pevné rámy klenutých bočních oken a skládací plátěnou střechu. Vyznačuje se decentními liniemi, přední ukazatele směru a obrysová světla jsou ve společných krytech s hlavními světlomety, dveře nemají tradiční kliky, jen tlačítka. Vzadu jsou vodorovně umístěna sdružená světla a pod nimi stejně orientované větrací mřížky, plochou kapotu motoru nenarušují žádné tvory. Boky karoserie jsou asymetrické. Na levé straně jsou za dveřmi dva vodorovné větrací otvory, na pravé je na stejném místě osm svislých štěrbin za sebou. A ještě půvabný detail - zatímco napravo je znáček karosárny Ghia umístěn na předním blatníku, na levém boku jej najdeme až za dveřmi, ve výši již zmíněných vodorovných štěrbin, přes něž je jemnou lištou spojen s filigránským nápisem Karmann. Uvnitř má Giugiarův prototyp tříramenný sportovní volant, přístrojové desce dominují dva velké kruhové přístroje, otáčkoměr a rychloměr. |
|
 |
VW 412 Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se automobilka Volkswagen připravovala na přechod z tradiční koncepce „všechno vzadu“ k pohonu předních kol. Jedním z přechodných řešení byl 4,5 m dlouhý prostorný vůz vyšší střední třídy se vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem v zádi a moderně řešeným podvozkem se vzpěrami McPherson vpředu, trojúhelníkovými rameny vzadu a odpružením vinutými pružinami. Debutoval v srpnu 1968 pod označením VW 411 s motorem 1,7 l o výkonu 68 koní (50 kW), od léta 1969 pak modely 411 E a LE dostaly vstřikování paliva, díky němuž výkon vzrostl na 80 koní (59 kW). Vůz na snímku je model VW 412 s nově tvarovanou přídí, jenž byl představen v srpnu 1972. Od podzimu 1971 vedl automobilku Volkswagen osvědčený krizový manažer Rudolf Leiding, který předtím úspěšně působil v brazilské pobočce koncernu VW a právě odtamtud přivezl návrh nové přední partie vozu, jež si vysloužila nepříliš lichotivou přezdívku „Leidingův čumák“. Výroba vozů VW 412 s dvoudveřovými a čtyřdveřovými karoseriemi se splývavou zádí, ale také pětidveřového kombi Variant, pokračovala do jara 1974, přičemž od léta 1973 se do nich montovaly karburátorové motory 1,8 l o výkonu 75 a 85 koní (55 a 63 kW). Z 367 tisíc vyrobených automobilů VW 411 a 412 jich dnes jezdí už jen pár stovek. |
|
Caddy Novinkou podzimu 1982 byl lehký užitkový vůz VW Caddy, odvozený z typu Golf první generace. Sympatický pick-up se vyráběl v továrně TAS v bosenském Sarajevu a navazoval na obdobný vůz vyráběný od roku 1979 v USA. Ve srovnání s vozem Golf měl Caddy rozvor náprav prodloužený z 2400 na 2625 mm a jeho zadní převis se protáhl o 555 mm. Při celkové délce 4,37 m Caddy za dvoumístnou kabinou nabízel ložnou plochu dlouhou 1,83 a širokou 1,30 m, na níž uvezl až 625 kg nákladu. Proto dostal robustnější tuhou zadní nápravu odpruženou listovými pery. Vedle otevřeného provedení existoval Caddy i s laminátovou nástavbou, pod níž bylo 2,65 m3 prostoru pro náklad, provedení kryté plachtou nabízelo až 2,95 m3 prostoru, užitečná hmotnost těchto verzí měla hodnotu 565 a 600 kg. Caddy první generace, který byl na některých trzích označován jako VW Golf Pick-up, debutoval se zážehovým motorem 1,5 l o výkonu 70 koní (51 kW) a dieselem 1,6 l nabízejícím 54 koní (40 kW), dostatečný dojezd mu zaručovala nádrž zvětšená na 60 l. V modelovém roce 1985 nabídku obohatily zážehové čtyřválce 1,6 a 1,8 l o výkonu 75 a 95 koní (55 a 70 kW), k nimž si zákazník mohl objednat i automatickou převodovku. V létě 1992 evropskou kariéru tohoto vozu předčasně ukončil válečný konflikt v tehdejší Jugoslávii, dalších několik let jej však vyráběla továrna VW v Jihoafrické republice. |
|
 |
Studie AAC V lednu 2000 se jedním z magnetů autosalonu v Detroitu stal elegantní terénní pick-up nesoucí znak VW a označení AAC, tedy Advanced Activity Concept. Mnozí tehdy mluvili o tom, že je předobrazem automobilu jménem Colorado, který však nakonec debutoval na podzim 2002 coby Volkswagen Touareg. Studie AAC měla vpředu podélně uložený turbodiesel V10 spojený se šestistupňovou automatickou převodovkou, vůz měl stálý pohon čtyř kol a vzduchové pérování se třemi polohami. V terénu mohl řidič zvolit světlou výšku až 390 mm, v případě potřeby použít elektronické uzávěrky diferenciálů a spolehnout se na suverenitu pětilitrového desetiválce, který se dvěma turbodmychadly dával výkon 313 koní (230 kW) a mohutný točivý moment 750 Nm už při 2000 min-1. Osobitě tvarovaná kabina neměla střední sloupky - širší přední dveře se otvíraly dopředu, užší zadní dveře vzad, jako u skříně na šaty. V zádi samozřejmě nechyběla robustní sklopná dvířka nákladního prostoru, jež sloužila i jako nakládací rampa. Většina povrchových dílů karoserie byla z hliníku, který se v leštěné podobě objevoval také v interiéru, jemuž jinak vládla kůže. Jednou ze zajímavostí studie AAC byl komunikátor, krabička s dálkovým ovládáním dveří, kterou řidič vkládal do pouzdra na palubní desce, aby mohl stiskem samostatného tlačítka nastartovat a odjet. |
Vytisknout stránku
