Posouvám hranice
|
Přijel do Čech jen na skok a na naše setkání zamířil rovnou z letiště. Ačkoliv jej čekal nabitý program a omlouval se, že je unavený, po celou dobu rozhovoru byl soustředěný, milý, ochotný a neprojevil ani špetku netrpělivosti. Nejlepší volný potápěč na světě Martin Štěpánek (29) pojímá freediving jako životní styl, který mu poskytuje vše potřebné. Text: Markéta Večeřová ‹› Foto: Jan Hájek |
|
Letos v dubnu jste na Kajmanských ostrovech obhájil dva světové rekordy, před dvěma roky jste byl vyhlášen nejlepším freediverem na světě. Není vám líto, že se u nás tak málo ví o vašich úspěších? Přiznám se, že mě to zpočátku trochu mrzelo,ale naučil jsem se s tím žít. Pobývám sice v Americe, ale jen z toho důvodu, že v Čechách bych freediving na špičkové úrovni dělat nemohl. Každopádně jsem však Čech jako poleno. |
|
Je volné potápění u nás poměrně neznámé jen proto, že nemáme moře? První závody se sice odehrály před 102 roky, ale boom freedivingu nastal až na začátku 90. let minulého století. Je to mladý sport a je jednoznačně populárnější v přímořských zemích - hlavně v Itálii, v Řecku, ve Francii -, kde jsou potápěči hodnoceni jako sportovní hvězdy. Ale jeden z mých velkých konkurentů je Rakušan, který pro trénink může využívat velká a hluboká jezera ve své zemi. |
|
Jak je to u takového exotického sportu se zájmem sponzorů? Profesionální freediving žije jenom ze sponzoringu a pro sponzory s alespoň trochu netradičním životním přístupem je poměrně atraktivní. Firmy chtějí být spojovány s tím, kdo je v něčem nejlepší nebo dělá něco neobvyklého. A já se snažím být nejlepší potápěč, který posouvá hranice lidských možností. Poslední dva až tři roky, co se zprávy o mých úspěších rozšířily i v Čechách, na mě při každé návštěvě čeká víc a víc mítinků, rozhovorů a charitativních akcí. A s tím roste i zájem sponzorů - třeba teď mi firma Auto Heller, jež sponzoruje národní tým pro letošní MS v Egyptě, zapůjčila Volkswagen Multivan. Pojedeme s ním na trénink do Chorvatska. |
|
Odhlédneme-li od slávy, co konkrétně vám freediving přináší? Freediving, jemuž se věnuji už dlouho, ale na vrcholové úrovni teprve posledních šest let, je pro mne životní styl. Abych se udržel na špici, musím denně trénovat a obětovat sportování hodně věcí z normálního života. To mi však nevadí a navíc jsem jedním z těch šťastlivců, kteří si tímto způsobem i vydělávají. Hlavním motorem u mne zpočátku byla zvědavost, co všechno lidské tělo dokáže. Zajímalo mě, jestli jsem schopen být nejlepší, a když se mi podařilo udělat první světový rekord, chtěl jsem vědět, zda by to šlo ještě dál - jaké fyziologické změny a adaptační mechanismy je tělo s to vyvinout, aby se dokázalo potopit do takové hloubky nebo zadržet dech na déle než osm minut. Vždy před rekordem mi doktoři tvrdili, že tohle lidské tělo nedokáže. A já jim pokaždé odpovídal, že s dobrým tréninkem to půjde. Letos na Kajmanských ostrovech jsem obhájil světový rekord ponorem do hloubky 108 metrů. |
|
Hodně lidí se prý k volnému potápění dostává přes jógu nebo bojová cvičení, u nichž rovněž hraje důležitou úlohu psychika. Jsou součástí vašeho tréninku také nějaká mentální cvičení? Určitě. Neprovozuji ale žádný uniformní způsob psychického tréninku, spíš si půjčuji techniky z různých disciplín. Z jógy využívám dechová cvičení navozující koncentrovaný stav mysli. Účinné jsou i postupy autogenního tréninku, což je především západní způsob meditace a přípravy, který používá více sportovců. Zlepšuje se tak i moje mimosportovní prožívání. Jsem dnes odolnější vůči stresu, jednoznačně se cítím mnohem uvolněnější a klidnější. Freediving je pro mne způsob sebezdokonalování, podobně jako jiní lidé chodí třeba na jógu. |
|
Vlastně mě překvapilo, že neřadíte freediving mezi adrenalinové sporty… Adrenalin je hormon zrychlující tepovou frekvenci, a tedy i metabolismus, čímž se zvyšuje i spotřeba kyslíku. Z toho logicky vyplývá, že volný potápěč se drží od adrenalinu co nejdál. Náš sport bych spíš přiřadil do stejné kategorie k bojovým uměním, kde výkon vyžaduje udržet smysly v absolutní rovnováze. |
|
Jací lidé se vlastně pohybují okolo tohoto sportu? V žádném případě nejde o šílence a lidi, kteří rádi riskují. Překvapilo mě, kolik lidí v našem sportu má vysokoškolské vzdělání. Hlavně v první desítce těch nejlepších - jsou to všechno inženýři, lékaři a studovaní lidé, kteří nechali svého civilního povolání jen kvůli freedivingu. Zároveň je mezi volnými potápěči hodně lidí se silným vztahem k přírodě. |
|
Jak moc se freediving liší od potápění s lahvemi? Když se dostanete přes počáteční obavy, že vám dojde vzduch a podobně, budete se pod vodou cítit mnohem svobodněji a přirozeněji, nebudete s sebou vláčet hromadu harampádí. A také zvířata pod vodou se k vám budou chovat mnohem přátelštěji, protože se nebudou bát bublin a nepřirozených pohybů, které přístrojoví potápěči dělají. |
|
Které podvodní setkání pro vás bylo pocitově nejsilnější? Každé zvíře se chová jinak a projevuje svou náklonnost jiným způsobem. Třeba od aligátora je velká pocta, když si s vámi vůbec jenom zaplave v jedné rovině. Ale zážitek je to stejně silný, jako když mě třeba delfíni přizvou ke hře. Před rokem jsem v Egyptě při natáčení s nimi plaval s monoploutví - mají ji rádi, protože člověk se s ní pohybuje podobně jako oni. Většinou to probíhá tak, že připlavete k hejnu a zatímco starší se drží opodál, mladší si s vámi hrají. Tehdy se ale z nějakého důvodu rozhodli, že mě pustí přímo mezi sebe a na dobrou půlminutu mě nechali plavat v čele stáda, přičemž všechny moje pohyby po mně opakovali. Byl to strašně silný zážitek, který mi žádný mořský biolog nechtěl věřit. |
 |
Rekordman: Martin Štěpánek je držitelem světového rekordu ve volném potápění - bez přístrojů se ponořil až do hloubky 108 metrů. |
|
Existuje nějaká podmořská oblast, kam byste se rád po díval? Já se rád potápím kdekoliv, protože každé místo má svoje kouzlo. Lidi se mi smějí, že když třeba přijedu o Vánocích navštívit rodiče, hned lezu pod led. Jenže to je úplně jiná atmosféra. Sladká voda je v zimě pod ledem čistší než v létě, a nabízí tak lepší viditelnost, navíc světlo propouštěné skrze led má jiné spektrum než přímé. Ryby se pohybují mnohem pomaleji a tolik se nebojí. Takové potápění si užívám úplně stejně jako v Karibiku nebo na Havaji. |
|
Máte nějaká oblíbená tréninková místa? Bydlím přímo na pláži, takže teoreticky můžu trénovat hned před domem. Ve skutečnosti však kvůli závodům, výzkumu i filmování hodně cestuji a mám tak nabitý program, že si často domů jezdím jen vyprat. Letos jsem strávil doma na Floridě jen asi měsíc a půl, a to ještě ne v kuse. Teď třeba odjíždím do Chorvatska trénovat s českým národním týmem, s nímž závodím. |
|
Nakolik se závody ve volném potápění liší od klasického závodění se vstupenkami, diváky, potleskem a podobně? Ve freedivingu se závodí buď v týmech, nebo jednotlivě - třeba u mistrovství světa se to každý rok střídá. V případě bazénových disciplín je to jako u plavání. U hloubkových disciplín záleží na organizátorovi. Například poslední MS týmů v Kanadě se odehrálo na několika spojených pontonových lodích, z nichž visela dolů do vody čtyři lana pro potápěče. Bylo tam vyhrazené hlediště pro diváky, kteří mohli sledovat výkony závodníků na velké plazmové obrazovce. Obraz doplňoval slovem sportovní komentátor. |
|
A jak probíhá samotný závod? Každý závodník nahlašuje den před závodem hloubku, do které se hodlá ponořit, a tento údaj zůstává tajný. Je to zároveň prostor pro strategii, kdy musím odhadnout, kolik metrů nahlásili soupeři a říci víc. Ale zas jen tolik, abych to zvládl - za nedodržení nahlášené hloubky bych pak dostal trestné body. Při vyhlašování startovní listiny mi oznámí čas mého ponoru, zanořit se pak musím v limitu 30 sekund. Ještě předtím má každý závodník časový prostor na přípravu, tedy navození tzv. potápěcího reflexu, což je soubor fyziologických odezev, které máme my lidé společné s vodními savci. Na rozdíl od nich však nežijeme ve vodě, takže musíme tento reflex trénovat. Já ho mám poměrně silný, přesto mi trvá 20 minut, než ho navodím. Musím tedy přesně spočítat, kdy jít do vody, abych se stihl do startu připravit. Když se mi podaří ponořit se do nahlášené hloubky a jako důkaz přinést ze dna nainstalovanou cedulku, musím ještě prokázat, že jsem po vynoření v absolutní psychické a fyzické pohodě, a netrpím tedy ani nejnižším stupněm hypoxie - sníženým množstvím kyslíku ve tkáních organismu. K tomu slouží tzv. vynořovací protokol, kdy mám po vynoření 15 sekund na to, abych našel rozhodčího, sundal si masku, dal rukou signál OK a potom řekl zřetelně a nahlas: „I am OK“. |
|
Disciplíny freedivingu Freediving, doslova volné potápění, je potápění na nádech a bez přístroje. Jeho disciplíny se rozdělují na bazénové a hloubkové. 1. Bazénové disciplíny: Statická apnoe Měří se doba, kterou závodník vydrží pod vodou na jeden nádech. Dynamická apnoe Měří se vzdálenost, kterou závodník uplave pod vodou, opět na jeden nádech. Plave se buď s ploutvemi, nebo bez ploutví. 2. Hloubkové: Konstantní váha s ploutvemi Závodník se při pokusu o dosažení co největší hloubky musí zanořit a vynořit za pomoci své vlastní síly (je povoleno pouze použití ploutví nebo monoploutve). Váha závodníka musí zůstat stejná během celého ponoru. Konstantní váha bez ploutví Sestupuje i vystupuje se prsovým stylem bez ploutví. Free immersion V překladu znamená „volné zanoření“. K dosažení co největší hloubky ponoru je povoleno využít pouze vlastních sil - ručkování po laně dolů i nahoru; použití ploutví není povoleno. Variabilní váha Závodník se zanoří pomocí speciálního zařízení - sledu, k výstupu na hladinu pak použije své vlastní síly (ručkování po laně, ploutve). No limits Pro dosažení maximální hloubky nejsou dány žádné limity. K sestupu se využívá sledu, k výstupu pak tažného balonu. Nejedná o závodní disciplínu, jsou vedeny pouze záznamy o světových rekordech. |
 |
Příprava:Nejlepší světový freediver při tréninku v Chorvatsku. |
Vytisknout stránku
