Nenechte si ujít
| Zimní období nás vyjma radovánek na sněhu k pobytu venku příliš neláká - buď hodně mrzne, nebo se na boty lepí mokrý sníh, zkrátka nic příjemného. To raději zůstat doma, popíjet svařené víno, pustit si televizi… Nebo bychom přece jen dokázali vymyslet něco lepšího? Nechte se inspirovat - skvělé filmy, divadlo či hudba vás dokážou potěšit i příjemně rozehřát! |
|
První muzikálová liga: Producenti a Golem Muzikálová Praha se dočkala dvou nových scén, přesněji jedné nové a jedné staronové. Sto dvacet pět let od svého založení a čtyři roky po povodních se opět zaskvělo v plné kráse Hudební divadlo Karlín. Přestože karlínští producenti mohli vsadit na muzikálovou jistotu typu Hello, Dolly! či My Fair Lady, zariskovali - a udělali víc než dobře! Americký muzikál Producenti (na snímku) je nejen skvělá zábava, ale hlavně po všech stránkách profesionálně odvedené hudební divadlo, jaké jsme v Karlíně doposud neviděli! Risk vyšel i producentům z nového Divadla Hybernia (bývalý Palác U Hybernů), kteří otevřeli novým českým muzikálem Golem autorů Karla Svobody, Zdeňka Zelenky a Lou Fanánka Hagena. Producenti i Golem přinášejí do Prahy konečně zase první muzikálovou ligu. |
|
|
Praha a Hradec: 2× Petrolejové lampy Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka patří mezi nejlepší české psychologické romány. V roce 1971 natočil Juraj Herz atejnojmenný film se strhujícími výkony Petra Čepka v roli oficíra Pavla Maliny nakaženého syfilidou a Ivy Janžurové coby Štěpky Kiliánové, nepříliš hezké dívky z bohaté rodiny toužící po vdavkách a dítěti. Převést román na divadelní prkna se nyní úžasným způsobem podařilo dramaturgovi Martinu Velíškovi a režisérovi Ivanu Rajmontovi, který Petrolejové lampy nastudoval v Hradci Králové. V roli Štěpky podává svůj zatím životní výkon Pavla Tomicová, která přesně vystihuje tragikomickou dvojlomnost postavy. V roli syfilitika Pavla jí pak skvěle sekunduje Filip Richtermoc. Petrolejové lampy se objevily i na repertoáru pražského Divadla Na Jezerce. Zde se režie zhostil již podruhé Juraj Herz, který do hlavních rolí obsadil Barboru Hrzánovou a Radka Holuba (oba na snímku). Ani oni nezklamou. Ať už si vyberete hradeckou nebo pražskou inscenaci, nebudete litovat! |
|
|
Revizor: Sólo pro Donutila Miroslav Donutil exceluje na prknech Stavovského divadla v roli Hejtmana ze známé Gogolovy komedie Revizor (na snímku). Inscenace Michala Dočekala, uměleckého šéfa činohry Národního divadla, sice vyvolává u diváků i kritiků rozporuplné reakce svým moderním, či spíše modernistickým pojetím, ale téměř všichni bez výjimky se shodují v nadprůměrném hodnocení Donutilova výkonu. Těm, kteří vědí, stačí připomenout, že podobně tomu bylo i u Dočekalovy inscenace Lakomce s Borisem Rösnerem v roli Harpagona. A těm ostatním můžeme jedině vzkázat: Běžte se na Donutila podívat! |
|
George Michael slaví V září loňského roku odstartoval George Michael (43) v Barceloně netrpělivě očekávanou šňůru European 25 Live Tour, kterou se vrátil na pódia po patnáctileté koncertní pauze. Na sklonku roku se pak na trhu objevilo cédéčko Twenty Five (Sony BMG, 2006), jehož název připomíná a současně oslavuje pětadvacet let Michaelovy hudební dráhy. Disk soustřeďuje to nejlepší, čím se někdejší člen britského hudebního tandemu Wham! zapsal do světových hudebních análů, a současně obsahuje i čtyři nové nahrávky: duet This Is Not Real Love, který Michael nazpíval s Mutyou Bueno, někdejší členkou skupiny Sugarbabes, dále skladby An Easier Love a Understand, stejně jako nově natočenou klasiku Heal The Pain, tentokrát jako dvojzpěv s Paulem McCartneyem. George Michael dosud prodal na osmdesát milionů desek, jedenáctkrát stanul na prvním místě britské singlové hitparády, šestkrát triumfoval ve Spojených státech a má na kontě vystoupení na legendárních akcích jako Live Aid, Nelson Mandela Freedom Concert, Freddie Mercury Tribute či Live 8. |
|
|
Evanescence podruhé Americká skupina Evanescence z Little Rocku ve státě Arkansas debutovala u velké gramofonové firmy albem Fallen (2003). Jeho celosvětový prodej dosáhl bezmála čtrnáctimilionové hranice, což je číslo z kategorie snů. Kapela se pyšní dvěma cenami Grammy (Nováček roku, Nejlepší hardrockový počin - nahrávka Bring Me To Life) a její albová novinka The Open Door (Sony BMG, 2006) se opět vyznačuje nápaditými melodiemi, podmanivými texty, dojímavým zvukem piána a úžasným zpěvem Amy Lee. To vše se mísí s naléhavou a precizní kytarovou hrou Terryho Balsama a tvoří kompaktní „éterickou“ hudební směsici, která dokonale propojuje cit kapely pro hardrock i klasickou hudbu. Alespoň zmínku si zaslouží také citlivá kytara Johna LeCompta a skvělé bicí nástroje Rockyho Graye. Druhé album Evanescence uvedla ve známost nahrávka Call Me When You’re Sober, která se okamžitě po vydání na singlu zabydlela v rozhlasovém éteru, český nevyjímaje. |
|
|
Jerry Lee Lewis: Poslední z velikánů Před padesáti lety nahrával ve studiu Sama Phillipse v Memphisu pro lokální gramofirmu Sun spolu s Elvisem Presleym, Johnnym Cashem, Royem Orbisonem a Carlem Perkinsem. Ti všichni už se odebrali do hudebního nebe, a proto Jerry Lee Lewis (71), rokenrolový velikán, zpěvák, skladatel a stylotvorný pianista, zvolil pro své album případný název Last Man Standing (Warner Music, 2006). Na gramofonovou scénu se tak vrací s novým diskem po dlouhých sedmadvaceti letech, vyplněných jen nejrůznějšími kompilacemi a reedicemi starých snímků. A comeback je to vskutku parádní! Explozivní nálož jedenadvaceti (!) nahrávek osciluje kolem rockové klasiky, a aby toho nebylo málo, každá z písní má vedle Lewise ještě „druhého hrdinu“. Nabídku ke kongeniální spolupráci totiž vděčně přijali Little Richard, B. B. King, Eric Clapton, Bruce Springsteen, Ringo Starr, Keith Richards, Neil Young či Mick Jagger s Ronem Woodem. |
|
|
Déja Vu: Nový snímek Tonyho Scotta Americký režisér Tony Scott, bratr slavnějšího Riedlyho Scotta, už mnohokrát prokázal svůj cit pro žánr akčního filmu. Stačí připomenout takové tituly jako Poslední skaut, Nepřítel státu, Muž v ohni nebo Domino. V nejnovějším snímku roztáčí Scott děj okolo tajemného pocitu déja vu, tedy něčeho již viděného, zažitého. Tento pocit provází agenta vládní agentury ATF Douga Carlina při vyšetřování rozsáhlého bombového útoku na trajektu v New Orleans. Carlin odhalí, že záhadný úkaz, který většina lidí považuje pouze za hříčku vlastní mysli, je ve skutečnosti něčím mnohem silnějším. V tom okamžiku začíná jeho závod s časem o životy stovek nevinných lidí. Roli agenta Carlina svěřil Scott opět Denzelu Washingtonovi, který hrál hlavní roli už v režisérově snímku Muž v ohni. Opět se jim podařilo natočit napínavou podívanou, která však nevyprchá z mysli po odchodu z kina. |
|
|
Jiří Menzel: Obsluhoval jsem anglického krále Po dvanáctileté přestávce od celovečerního filmu Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina se režisér Jiří Menzel vrátil za kameru a natočil snímek Obsluhoval jsem anglického krále, adaptaci stejnojmenné prózy Bohumila Hrabala. Na rozdíl od posloupně vyprávěného Hrabalovu příběhu Menzel ve svém filmu paralelně proplétá dvě dějové linky. V jedné zralý muž po letech strávených ve vězení chtěl původně najít klid na osamělém místě, v bývalé německé vesnici. Místo toho mu tu jitří vzpomínky na erotické zážitky z mládí mladá živočišná brigádnice. V druhém příběhu sledujeme vzestup a pád ctižádostivého pikolíka, probíhající od meziválečných let přes okupaci až po dobu šedesátých let minulého století. Vedle kvalitní předlohy je hlavním kladem filmu Menzelovo vynikající režijní vedení tradičně skvěle vybraných herců. Ve svém novém snímku Menzel částečně připomněl i poetiku svých nejlepších filmů. |
|
Souboj s nebem: Odzbrojující otevřenost Druhý film mexického režiséra Carlose Reygadese Souboj s nebem velice zaujal už při svém loňském uvedení v Cannes. Pětatřicetiletý tvůrce tentokrát vypráví příběh Marcose, řidiče armádního generála. Marcos od dětství miluje generálovu dceru Anu, dívku volných mravů, která si zpestřuje život sexuálními výstřelky v luxusním nevěstinci. Marcos si s manželkou přivydělávají prodáváním cetek v podchodech. Jednoho dne unesou dítě svých známých kvůli výkupnému, jenže ono nečekaně zemře. Marcos jde za Anou, aby ulehčil svému svědomí, ale situace se vyvine jinak, než si představoval. Reygadas vypráví svůj film v pomalém tempu, v dlouhých, téměř statických obrazech. Odvážné záběry felace, jimiž je snímek na začátku a na konci uvozen, tu nahrazují akt vykoupení. Režisér vůbec pojímá veškeré sexuální aktivity svých hrdinů s odzbrojující otevřeností, ale jeho film nikdy nesklouzne k upocené doslovnosti pornografie. Naopak i z velmi odvážné scény Marcosova milování s manželkou se na diváka přenáší hloubka jejich nefalšované lásky. Mimořádný film. |
Vytisknout stránku
