Méně známé kousky
| Znovu jsme zapátrali v archivu automobilky Volkswagen, abychom pro vás vybrali další čtveřici méně známých či dnes už téměř zapomenutých vozů. |
|
Plošinový vůz V roce 1946 se továrna ve Wolfsburgu potýkala s mnoha obtížemi. Jednou z nich byla doprava těžších břemen uvnitř podniku, a tak major Ivan Hirst, jemuž britská okupační správa svěřila v prvních poválečných letech řízení automobilky, inicioval vznik poněkud nezvykle řešeného plošinového vozu. Jeho základem se stal zkrácený podvozek Brouka se vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem 1131 cm3 o výkonu 25 k (18 kW), uloženým za zadní nápravou a spojeným se čtyřstupňovou převodovkou. Přední a střední část nástavby tvořila rozměrná plošina s jen symbolickými bočnicemi, jež bránily sklouznutí nákladu. Řidič a spolujezdec měli místo vzadu, nad motorem, kde byl také volant ovládající na dálku přední kola. Zpočátku se posádka musela spokojit s jednoduchou lavicí a dělicí stěnou nahoře zakončenou plochým sklem, později přibyla i ochrana proti nepohodě - plechová dvířka a plátěná střecha doplněná připínacími bočními okénky. Palivová nádrž byla vlevo pod plošinou, vpravo bylo vodorovně uložené náhradní kolo. Několik plošinových vozů tohoto typu sloužilo ve Wolfsburgu po tři desetiletí, proto je exemplář na snímku vybaven sedadly s opěrkami hlav a blikači, které původně neměl. Jeden z těchto strojů se nizozemský dovozce vozů Volkswagen Ben Pon pokusil přihlásit do provozu, ale neuspěl. A tak v roce 1947 načrtl skicu, jež inspirovala konstruktéry ke stavbě vozu Transporter s trambusovou karoserií. |
|
 |
Volkswagen 1500 Variant V září 1961 se návštěvníkům autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem představil nový Volkswagen 1500, automobil střední třídy s interním označením typ 3. Jedničkou byl samozřejmě Brouk, dvojka označovala Transporter. Model převzal základní koncepci Brouka, měl ovšem robustněji stavěný podvozek a prostornější, 4,2 m dlouhou dvoudveřovou karoserii se zaoblenou stupňovitou zádí. V ní se skrýval vzduchem chlazený plochý čtyřválec o objemu 1493 cm3 a výkonu 45 k (33 kW). Zajímavostí bylo, že Volkswagen 1500 nabízel zavazadlový prostor nejen pod přední, ale i pod zadní kapotou, i když velmi plochý. Ti, kdo potřebovali více prostoru pro zavazadla a jiný náklad, se dočkali v únoru 1962, kdy k limuzíně přibylo úhledné třídveřové kombi Volkswagen 1500 Variant. Nad krytem plochého čtyřválce nabízelo 0,70 m3 zavazadlového prostoru (měřeno po strop karoserie), sklopné zadní sedadlo umožňovalo při jízdě řidiče a spolujezdce získat vzadu až 1,2 m3 prostoru pro náklad. Od léta 1963 se vyráběl i model 1500 S Variant s dvoukarburátorovým motorem o výkonu 54 k (40 kW) a také provedení s užitečnou hmotností zvýšenou ze 450 na 530 kg, o dva roky později byl objem motoru zvětšen na 1594 cm3, výkon zůstal stejný. Od roku 1968 se kombi Volkswagen 1600 Variant prodávalo víc než karosářských verzí se stupňovitou a splývavou zádí dohromady. Do roku 1973 vzniklo celkem 1,2 milionu kombi tohoto typu. |
|
Karmann-Ghia 1500 Spojení Volkswagen Karmann-Ghia proslavily především sportovně střižené automobily na podvozku Brouka vyráběné v letech 1955 až 1974. Méně známým produktem nesoucím zvučné německo-italské pojmenování je větší kupé Karmann-Ghia 1500 představené v září 1961 na frankfurtském autosalonu spolu se základním typem Volkswagen 1500. Tvary 2+2místného kupé navrhl designér turínského studia Ghia Sergio Sartorelli a je patrné, že navázal na módní trend, který odstartoval americký Chevrolet Corvair. Zejména zadní partie kupé je zámořskému vzoru dosti podobná, zatímco přední partii - poprvé u vozu nesoucího znak Volkswagen - zdobily čtyři světlomety, byť umístěné dosti daleko od sebe. Kupé dlouhé 4,28 m bylo vysoké jen 1,33 m a ve srovnání se základním typem Volkswagen 1500 bylo o celých 130 mm nižší. Vykazovalo pohotovostní hmotnost 910 kg a s motorem 1,5 l o výkonu 45 k (33 kW) dosahovalo největší rychlosti 137 km/h. Až montáž dvoukarburátorového motoru o výkonu 54 k (40 kW) kupé poněkud oživila a umožnila mu flirtovat s rychlostí 150 km/h. Na rozdíl od svého menšího sourozence na podvozku Brouka se větší kupé Karmann-Ghia 1500 nevyváželo do Spojených států, existovalo však v provedení s volantem vpravo určeném na export do Velké Británie, Austrálie a dalších zemí s levostranným provozem. Do léta 1969 opustilo karosárnu Karmann jen 42,5 tisíce těchto zajímavých automobilů. |
|
 |
T 4 Fun Doka Titulek se tváří jako nějaká tajná šifra, ale dá se vcelku rychle rozluštit. Pohled na obrázek nám prozradí, že jde o silně upravený Transporter T4 čtvrté generace s pohonem předních kol. Jde o automobil pro zábavu, odtud slůvko Fun, zatímco Doka je pro zasvěcené zkratkou výrazu Doppelkabine, tedy dvojkabiny. Vznikl na přelomu tisíciletí a na jeho zrodu se spolu s mateřskou automobilkou podílela karosárna Stahl. Transporter T4 s prodlouženým rozvorem náprav dostal čtyřdveřovou dvojkabinu pro pět cestujících, za níž se nedá přehlédnout mohutný ochranný rám z ocelových trubek. Za ním začíná ložná plocha umožňující přepravu všeho možného, co si člověk žádá a potřebuje k moderní zábavě. Od silničních či terénních motocyklů přes vodní a sněžné skútry až třeba po výbavu pro potápění nebo balonové létání. Nakládání a vykládání usnadňují zadní dvířka, jež se sklápějí směrem dolů a mohou posloužit i jako nájezdová rampa. Osobitý šarm tohoto atraktivního vozidla dotvářejí nejen pětipaprsková kola z lehké slitiny, ale i řada karosářských detailů. Nově tvarované nárazníky v barvě vozu - přední samozřejmě doplněný spoilerem, nástavce prahů imitující stupátka, ale také lemy výřezů blatníků. Prototyp, který neměl ambice postoupit do sériové výroby, inspiroval řadu nadšenců k přestavbám vozů Transporter v podobném stylu. Inu, zábavy není nikdy dost. |
Vytisknout stránku
