Méně známé kousky
| Zajímá vás replika předválečného prototypu Brouka, rozverný Jeans Bug s džínovinou potaženými sedadly, italský kříženec motorky s autem jménem Machimoto nebo velkoprostorový koncept Microbus? To vše jsme našli v našich archivech. |
|
|
|
VW30 Předválečný vývoj vozu Volkswagen Brouk připomíná replika automobilu VW 30. Po prvních pěti funkčních vzorcích se v září 1936 začala rodit třicetikusová série zkušebních vozů s označením VW 30. Ferdinand Porsche se svými spolupracovníky dodal potřebnou dokumentaci, výrobu zajišťovala automobilka Daimler-Benz. Podvozky vznikaly v Untertürkheimu, karoserie v Sindelfingenu, kde také probíhala konečná montáž vozů této řady. Výjimkou byl první exemplář: Podvozek a karoserie přišly samostatně k firmě Porsche do Stuttgartu, kde je koncem roku 1936 smontovali dohromady. Dalších devětadvacet vozů VW 30, včetně jednoho kabrioletu, dokončili v Sindelfingenu do poloviny května 1937. Během následujících měsíců absolvovaly zkušební vozy VW 30 přes dva miliony kilometrů a potvrdily životaschopnost Porscheho konstrukce. Bylo to vůbec poprvé, kdy se automobil ve fázi vývoje musel podrobit tak rozsáhlým a náročným zkouškám. Za války byly všechny vozy VW 30 sešrotovány, proto dnes musíme vzít zavděk věrnou replikou. VW 30 poháněl vzadu uložený vzduchem chlazený plochý čtyřválec 985 cm3 o výkonu 23,5 k (17 kW) spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Při rozvoru náprav 2400 mm byl vůz opatřený čtyřmístnou celokovovou karoserií bez nárazníků dlouhý 3850 mm, široký 1500 mm a vysoký 1490 mm, vykazoval hmotnost kolem 600 kg a dosahoval největší rychlosti 100 km/h. |
|
 |
Jeans Bug V sedmdesátých letech se automobilka Volkswagen snažila oživit zájem zákazníků limitovanými sériemi vozů Brouk s atraktivní výbavou i cenou. Jedním z prvních představitelů tohoto trendu byl v roce 1973 model Jeans Bug, v Německu známý také coby Jeans-Käfer. Byl odvozen ze základního provedení modelu Volkswagen Brouk 1200, poháněl jej tedy vzduchem chlazený čtyřválec 1192 cm3 o výkonu 34 k (25 kW) spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Podvozek byl v tradičním provedení – vpředu s dvojicí nad sebou uložených příčných zkrutných svazků listových per a vzadu s výkyvnými polonápravami a příčnými zkrutnými tyčemi, na všech kolech byly bubnové brzdy. Jeans Bug dosahoval největší rychlosti 115 km/h a průměrně spotřeboval kolem osmi litrů benzinu na 100 km, v čem tedy spočívalo jeho kouzlo? Navenek se odlišoval výrazně žlutým lakem, lisovanými sportovními disky kol a podélnými pruhy s nápisem Jeans na bocích karoserie. Uvnitř měl potahy sedadel z modré džínoviny s barevným štepováním, na zadní straně předních sedadel nechyběly našité kapsy opatřené cvočky. Nadstandardní výbavu doplňoval radiopřijímač Ludwigshafen, elektricky vyhřívané zadní okno a řada dalších maličkostí. Po úspěchu první omezené série džínových Brouků následovalo několik dalších. Naposledy se Jeans Bug vrátil na scénu v sezoně 1982, tentokrát přicházel z Mexika v bílé nebo červené barvě karoserie. |
|
Machimoto Zajímavým křížencem mezi automobilem a motocyklem je vozidlo jménem Machimoto, které v roce 1986 navrhl turínský designér Giorgetto Giugiaro, šéf stylistického studia Ital Design. Na první pohled se ani nechce věřit, že by tenhle podivný stroj mohl mít něco společného se značkou Volkswagen, ale je to tak. Giugiaro jej totiž vybavil pohonnou jednotkou z vozu Golf GTI-16V druhé generace, tedy šestnáctiventilovým čtyřválcem 1781 cm3 o výkonu 139 k (102 kW) uloženým vpředu napříč a pohánějícím přední kola prostřednictvím pětistupňové mechanické převodovky. Také zadní náprava „maximotorky“ pochází z modelu GTI. Až po palubní desku můžeme Machimoto s přimhouřeným okem považovat za automobil, směrem dozadu pak pokračuje dvojnásobná motorka. Na sedadlech motocyklového typu mohli sedět obkročmo za sebou nalevo čtyři a napravo také čtyři jezdci, vzadu uprostřed bylo ještě deváté místečko pro případného kormidelníka (nebo trenéra?) posádky. Řidič byl ovšem jen jeden – seděl vpředu vlevo. Mohutný trubkový rám nad zadní nápravou mohl jen těžko ochránit většinu zúčastněných, takže by bylo bezpečnější použít motocyklové přilby. Mimo jiné i proto, že stroj nebyl vybaven bezpečnostními pásy. Koncept Machimoto měl rozvor náprav 2475 mm, rozchod kol 1425 mm vpředu a 1422 mm vzadu, byl dlouhý 3985 mm, široký 1680 mm a po horní okraj ochranného oblouku vysoký 1630 mm. |
|
 |
Microbus V lednu 2001 byl lákadlem stánku Volkswagen na detroitském autosalonu velkoprostorový vůz ve stylu retro, koncept pojmenovaný Microbus. Jeho tvary inspirované prvními vozy Volkswagen Bus z počátku padesátých let vznikly ve Spojených státech, přesněji v designérském studiu Volkswagen v kalifornském Simi Valley. Od svého letitého předchůdce s plochým, vzduchem chlazeným čtyřválcem v zádi se nový Microbus výrazně lišil koncepcí i vzrůstem. Byl postaven na podvozkové plošině tehdy teprve připravovaného vozu Transporter T 5 s třímetrovým rozvorem a jeho přední kola poháněl vpředu napříč uložený kapalinou chlazený šestiválec VR 6 o objemu 3,2 l a výkonu 231 k (170 kW) spojený s pětistupňovou automatickou převodovkou Tiptronic. Do délky koncept měřil 4722 mm, do šířky 1909 mm a vysoký byl 1904 mm, přehlédnout se nedala ani dvacetipalcová kola obutá do pneumatik 245/45 R 20. Microbus měl šest samostatných sedadel, umístěných po dvou ve třech řadách za sebou, přičemž sedadla druhé řady se dala otočit čelem vzad, takže za řidičem a spolujezdcem vznikl útulný konferenční prostor. Přístup k němu otvíraly elektricky ovládané posuvné dveře, u řidiče a spolujezdce byly dveře v klasickém provedení. Stupnice rychloměru byla ocejchována do 160 mil za hodinu neboli 257 km/h, situaci za vozem hlídala kamera, jejíž záběry se přenášely na sedmipalcový displej u čelního okna. |
|
|
Vytisknout stránku
