Dakar 2009: Pouští Atacama k vrcholkům And
| Na Uherskobrodsku se nacházejí dvě oblasti se zachovalou přírodou – Bílé Karpaty a Prakšická vrchovina. Nejcennější rezervací je bukový prales pod Velkou Javořinou. Mikroregionem vede šest naučných stezek a hustá síť značených tras pro pěší i cyklisty. Můžete obdivovat zámek Nový Světlov, barokní skvosty, jako je brodský farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, nebo památky lidové architektury – vlčnovské a veletinské búdy, kopaničářské usedlosti, vodní mlýny, stodoly a komory nebo sušárny ovoce. |
| Když jsem v sobě potlačil přirozený smysl pro tradice a nedůvěru v novou éru, začal jsem si pomalu uvědomovat, že pořadatelům asi nic jiného nezbývalo. A navíc že nejspíš vybrali to nejlepší, co v tu chvíli mohli. Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že kaktusy a vysoké Andy místo nekonečného moře písku Sahary nebudou tím pravým pro značku Dakar. Praxe ale ukázala, že to tak horké nebylo. Přírodní podmínky se dají přičíst k tomu lepšímu, co nový Dakar nabídl. Ale popořadě. |
| Už zveřejnění trasy dlouhé 9 579 kilometrů bralo dech. Kromě Patagonie totiž protínala nejsušší místo na světě, poušť Atacamu, a pohoří Andy v nejvyšším bodě 4 750 metrů. Navíc se dotkla území dvou jihoamerických států – Argentiny a Chile. Přesun do Jižní Ameriky přinesl už před startem komplikace spojené se čtrnáctidenní plavbou většiny závodních strojů z Evropy na obrovském trajektu Grand Benelux. Soutěžícím se tak o měsíc zkrátila doba na přípravu techniky a pořadatelé zase museli v přístavu nedaleko Buenos Aires řešit, co se stroji, kterým se během houpání na mořských vlnách úplně vybila baterie nebo vyfoukly pneumatiky. Sháněly se špalky, lana, případně i dobrovolníci, kteří pomáhali odtlačit závodní speciály na předem určené místo. |
| Prostředí prvních etap bylo „nedakarské“ a připomínalo spíš klasickou rallye. Jelo se totiž často po úzké, neskutečně prašné cestě, na které se dalo předjíždět jen v případě, že jste byli ochotni řítit se proti prašné cloně do míst, kam jste vůbec neviděli. Tím spíš, že do stran to kvůli plotům a hustým keřům nebo stromům často nešlo. Právě tady mohlo dojít k mnoha tragédiím. Paní Štěstěna, přidělená rallye Dakar, ale v tu chvíli dělala doslova zázraky. Chcete důkaz? Během čtvrté etapy spadl jeden z pořadatelských vrtulníků asi z třicetimetrové výšky. Jeho čtyřčlenné posádce se jako zázrakem nic nestalo. Nad síly Štěstěny už ale byla záhadná událost při druhé etapě, když se Francouz Pascal Terry stal 13. dakarskou obětí mezi motorkáři. |
| Celkem nahlas se v konvoji mluvilo o tom, že pořadatelé měli na tragickém konci podivného příběhu svůj nesmazatelný podíl. Devětačtyřicetiletému Terrymu, který jel svůj první Dakar, došel ve druhé etapě benzin. Nejdřív kontaktoval pořadatele, aby mu ho v hůře přístupném terénu doplnili. Později jim oznámil, že mu pomohl jiný závodník. Přesto se podle přístrojů, které u sebe musí mít každý soutěžící, nehnul z místa. Proto ho v podvečer dvakrát kontaktovali, ale odpovědi se nedočkali. V tuto chvíli se však začal odehrávat boj o Terryho život. Mezi oběma voláními pořadatelů totiž spustil nouzový signál, který automaticky znamená stop v závodě. Tento nákladný satelitní způsob výstrahy využívají například i ohrožené posádky lodí. Místo aby vedení závodu okamžitě vyslalo do oblasti vrtulník, pověřilo sběrné dakarské auto, aby prostor prozkoumalo. To dorazilo až ráno a ohroženého motorkáře nenašlo. A pak už se rozjela pátrací akce ve spolupráci s argentinskou policií. Na jejím konci byl téměř po dvou dnech hledání noční nález mrtvého těla zhruba padesát metrů od cesty, po které se prohnal konvoj závodu. Pořadatelé příčiny smrti s odvoláním na policejní vyšetřování nezveřejnili. |
![]() |
Začátek závodu: První etapy připomínaly spíše klasickou rallye než pouštní závod. Na snímku vůz Carlose Sainze, který kvůli nehodě závod nedokončil. |
|
Sedmá etapa: Giniel de Villiers vystoupil ze zabláceného Touaregu a v jeho tváři se zračí spokojenost a zároveň únava. |
|
| To už se konvoj rallye pohyboval po Patagonii – nalezišti unikátních zbytků prehistorických zvířat. Archeologové a ekologové tady prosadili mírnou změnu trati, aby nebyla poškozena vzácná místa s vykopávkami. Tak začala nekonečná série změn, zkracování a rušení etap. Zásadní změny se týkaly celkem 9 etap z celkových 14! Pořadatelé se prostě nedokázali vyhnout dětským nemocem rallye Dakar v novém prostředí. Při stavbě trasy přestřelili obtížnost hlavně pro nováčky v konvoji. Navíc neměli k dispozici 20 doprovodných letadel jako v Africe, ale jen dvě, patřící argentinské armádě. Proto spoustu materiálu a lidí převážely kamiony a autobusy po silnicích a terénních cestách. Vznikala tak zpoždění a zmatky a jitřily se emoce. Třeba pro nás novináře bylo paradoxně větším problémem dělat svou práci v celkem hustě obydlené Jižní Americe než například v zapadlém koutě světa Mauritánii. Navíc proti nám hrál posun čtyř hodin dozadu oproti času v České republice. |
| Šílené tempo rallye po prašných a kamenitých cestách trochu polevilo až v místě, kterému se říká prokleté, tedy v nejsušší oblasti na světě. Uprostřed pouště Atacama totiž už stovky až tisíce let, možná vůbec nikdy, nepršelo. Ze západní strany brání mrakům vysoké Andy sahající až do výšky bezmála sedmi tisíc metrů, z východu se o odhánění mračen s vláhou nad Pacifikem stará studený Peruánský oceánský proud a zemská rotace, která stáčí mraky zpátky nad moře. Tahle pozoruhodná poušť se táhne v délce zhruba 1 000 kilometrů okolo Tichého oceánu od jižní hranice Peru až do severních oblastí Chile a na úpatí And se dotýká nadmořské výšky až 5 000 metrů. Na území Atacamy, kde si závodníci užili vysoké písečné duny, ale i pořádnou porci kamení, žije asi milion lidí. Přilákala je sem obrovská naleziště železné a měděné rudy, jejichž těžba znamená práci a vysoký výdělek. A pro Chile i významnou část hrubého domácího produktu. |
| Atacama je typická také rychlými teplotními výkyvy. V době konání Dakaru tu vládlo léto, během něhož je přes den až 50 stupňů nad nulou, v noci však teploměr může spadnut i k nule. Prokletá poušť má ale i svá kouzla – třeba El Tito, nejvýše položený gejzír na světě. A také místa, kde se lidé snaží pochopit vesmír. V opuštěné části Atacamy najdete Evropskou jižní laboratoř, zkráceně ESO, protože právě tahle oblast má nejvíc bezoblačných dní a díky vzdálenosti od civilizace i perfektní podmínky pro pozorování oblohy. Americká NASA zase specifické přírodní prostředí využívá k testování techniky, kterou vyvíjí pro budoucí misi na Mars. |
|
|
|
Dvojnásobný triumf značky Volkswagen
– čísla a fakta o Dakaru 2009 |
|
|
|
![]() |
Začátek závodu: První etapy připomínaly spíše klasickou rallye než pouštní závod. Na snímku vůz Carlose Sainze, který kvůli nehodě závod nedokončil. |
|
Bivak na písku: PPočetný tým Volkswagen ve třinácté etapě – blíží se chvíle, kdy všichni společně budou oslavovat. |
|
| 14. leden 2009 se zapsal do historie Rallye Dakar. Její konvoj stanovil nový rekord. Pouhých 250 metrů mu chybělo, aby překonal při přejezdu And z Chile do Argentiny výškovou hranici 5 000 metrů nad mořem. Z průsmyku svatého Františka byly vidět zasněžené velikány – vlevo El Condor s výškou 6 373 metrů, vpravo Nevado Ojos del Salado, dosahující 6 879 metrů nad mořem. Průsmykem vede uježděná cesta, kterou lemuje jezero Laguna Verde. Závodníkům se nevyhnuly zdravotní potíže způsobené výškou – mírné točení a bolení hlavy a lehké dýchací potíže pocítil každý účastník. Některým musely pomoci kyslíkové masky, jež si řada týmů vezla s sebou, a péče lékařů rallye. |
| Argentina opět přivítala závodníky neskutečně horkým počasím. Obyvatelé malého městečka Fiambala, ztraceného v poušti pod vysokými kopci, se na rychlý průjezd slavné rallye dobře připravili. Oblečení do triček a čepic se známým znakem soutěže – siluetou zahaleného Tuarega – nadšeně celý den mávali každému z dakarského konvoje. Někteří sem dokonce přijeli zdaleka, postavili si tu stany a bylo jim úplně jedno, že teplota ve stínu překročila odpoledne 40 stupňů a do toho neustále foukal ostrý vítr unášející vzduchem miliony zrnek písku. Ačkoli jsme byli v Jižní Americe, právě tohle bylo typické africké dakarské peklo. |
![]() |
Národní svátek: Místní obyvatelé nadšeně zdravili každého člena konvoje a vytrvale fandili i v nesnesitelných teplotách a ostrém větru. |
| Přesto se na Afriku často nostalgicky vzpomínalo. Podle některých závodníků hlavně v Argentině, ale i v Chile chybělo víc klasických dakarských písečných úseků s nekonečnými dunami. Někomu zase scházely klasické africké bivaky, tedy stany, v nichž postupně jí až dva a půl tisíce lidí, kteří se v doprovodném a závodním konvoji přesouvají. Ne že by v Jižní Americe nebyly. Šlo ale o jejich moderní komfortní verzi se stoly a lavicemi. V afrických se muselo sedět jen na kobercích položených přímo na písek. Jejich kouzlo bylo také v izolaci od civilizace. Když jste se chtěli někam dovolat, museli jste použít satelitní telefon. V Jižní Americe byl v každém bivaku signál klasického mobilního telefonu a za plotem, s výjimkou pouště Atacama, fanoušci, obchody a další vymoženosti. Například bivak v Jacobacci byl připraven na tamním stařičkém a nefunkčním nádraží, v poměrně velkém patagonském městě Neuguen pro změnu v rozlehlém sportovním centru se dvěma fotbalovými hřišti. |
| Dakar v Jižní Americe byl jiný, ale působivý – na jednu stranu plný zmatků a změn, na druhou stranu úchvatný díky nádherným přírodním sceneriím. |

















