Král módy na lovu snímků
|
Karl Lagerfeld navštívil Průhlednou továrnu v Drážďanech – jako fotograf. Jeho snímky
nabízejí zcela unikátní pohled na výrobu Phaetonu i samotnou budovu továrny. Text: Barbara Rose Foto: Karl Lagerfeld |
| Na vrátnici drážďanské továrny VW přichází nápadný muž celý v černém. Za ním vchází jeho družina ověšená brašnami a kufry, jež ukrývají nejmodernější fotografickou, osvětlovací a počítačovou techniku. Návštěvníci, kteří právě odcházejí z prohlídky Průhledné továrny, tajemného cizince okamžitě poznávají podle typických platinově bílých vlasů sepnutých do krátkého copánku a slunečních brýlí. „To je přece Karl Lagerfeld,“ šeptají si. |
| Ano, je to on. Světoznámý módní návrhář a fotograf. Než si ho však mohli důkladně prohlédnout, Karl Lagerfeld zmizel i se svým doprovodem v ateliéru v sedmém patře továrny. Zde již čekají zástupci továrny, kteří mu budou dělat průvodce po závodu. Hlavní postavou Lagerfeldovy skupiny je jeho dlouholetý poradce a přítel Eric Pfrunder, který se sám označuje jako „Karlův předák“. Ustaraně se rozhlíží po místnosti: „Musí u toho být vážně tolik lidí?“ |
 |
Lagerfeld na nic nečeká a začíná fotit: koule na schodišti ateliéru, pohled vlevo, detail vpravo, lampy, strop, cedulka s šipkou k nouzovému východu, tyč v šatně s pověšenými bílými plášti, dva opřené žebříky… Lidé z Průhledné továrny se tváří rozpačitě: „Máme mu říci, že to nejsou ty pravé motivy – že to není pro Průhlednou továrnu to typické?“ Erik Pfrunder jasným gestem naznačuje, že na mistra nesmí nikdo mluvit, natož mu říkat, co má fotit. Dokonce ani Lagerfeldovi lidé se neodváží svého šéfa oslovit, když zaujatě fotografuje. Čekají na jeho rozkazy. „Oliviere, zapni laptop,“ velí šéf. Přenosný počítač je připojen k prvnímu fotoaparátu a začíná načítat data. Šéf i jeho tým si prohlíží první fotky na obrazovce laptopu. |
| Lidé z továrny zůstávají zprvu skromně v pozadí, dokud je Eric Pfrunder nevyzve: „Koukněte! Dobré záběry. Podívejte se, jak dva žebříky na snímku tvoří znak VW, skrze který je na pozadí vidět vznášející se karoserii Phaetonu!“ Veškeré pochybnosti průvodců jsou zahnány. Lagerfeld je skutečný mistr. Na takový nápad by nikdo jiný nepřišel! Do počítače proudí fotografie z dalších dvou aparátů a Karl Lagerfeld fotografuje uvolněně dál. Najednou se rozhodne vyjít ven a využít světla a dobrého počasí, aby vyfotografoval továrnu zvenčí. |
| Celá skupina nastupuje do výtahové klece, ale Lagerfeld hned zase vybíhá ven. Vyndává fotoaparát a tiskne spoušť. Průvodci zůstávají stát v kleci a bojí se pohnout, aby šéfovi nezkazili snímek. Legerfeld je však vyhání a skrze optiku fotoaparátu uhranutě pozoruje výtah. Mistrovi učarovaly nedovřené dveře výtahu a obrazy, které se na leštěném kovu zrcadlí. Okamžitě je zvěčnil na snímku. |
| Venku si Lagerfeld pohrává s logem VW na masce Phaetonu zaparkovaném před továrnou. Obchází auto a fotí odrazy nebe a továrny na krytu motoru. To snad ne,“ děsí se v duchu průvodci, vždyť ten vůz není ani umytý…“ Pohled do laptopu je uklidní – na záběru nikdo zrníčka nečistoty nepozná. Zvláštní perspektiva, kterou Lagerfeld vytvořil, dělá kouzla. |
| Zatímco se mistr pokouší venku zachytit nové tvary a odrazy na fasádě továrny, uvnitř se jeho průvodci z automobilky snaží sestavit program dalšího focení na odpoledne. Nic přesného ale nevědí. Lagerfeldovi lidé tvrdí, že o žádném plánu také nemají ani potuchy a rozhodně se nepůjdou zeptat. Mistr nesmí být rušen. Možná se půjde podívat do výroby, ale možná také ne. Vše záleží pouze na něm. | 
|
| V poledne se Lagerfeld uchyluje do hotelu, kde si nechává připravit jídlo, které si s sebou přivezl. Vyřizuje pár telefonátů a po dobré hodince se vrací bez ozdob a bez bundy. Uvolněný a v dobrém rozmaru. Zdá se, že opravdu půjde do výroby. |
 |
Ve výrobní hale platí přísná pravidla pro všechny bez výjimky. I slavný umělec se musí podrobit a navléká si ochranný oděv. V bílých pláštích se Karl Lagerfeld a jeho tým podobají lékařské vizitě. S pohledem, kterému neunikne jediný zajímavý detail, se Lagerfeld pohybuje podél výrobní linky. Každou chvilku přiblíží kameru k oku a stiskne spoušť. Učaroval mu zejména futuristický robot, který má na starosti montáž skel. V zápalu práce se fotograf málem dostal do bezpečnostního perimetru robota, čímž málem způsobil vypnutí linky. Naštěstí vše dobře dopadlo – focení může pokračovat. Po celé odpoledne se Phaetony fotí z různých perspektiv, pomocí světel se zdůrazňují detaily a zajímavé linie. |
| V 19 hodin se Lagerfeld se svým průvodem konečně dostává na konec výrobní linky. Baterie fotoaparátů jsou vybité a únava už dopadla i na fotografa. Všichni mají žízeň a sedají si ke stolu, kde jsou rozloženy nejnovější výtisky motoristických časopisů. „Takovéhle fotky nečekejte,“ směje se Pfrunder. To opravdu ne. Hned od počátku bylo jasné, že Lagerfeld je jiná třída. |
| Ten mezitím kritickým okem zkoumá fotky v magazínu, když ho jeden z pracovníků továrny žádá o autogram. Lagerfeld kupodivu neodmítá: „Rád, ale nemám žádné karty na autogramy. Když si najdete nějaký papír, nakreslím vám svou karikaturu. Pak ji dvacetkrát okopírujete a já všechny kopie podepíšu,“ navrhuje. |
 |
Již při prvním podpisu Legerfeld kresbu na fotokopii trochu upravuje. Tu a tam jí vyšrafoval, po straně červeně orámoval, přikreslil vlasy a namaloval své postavě pásek. „Autogramy se musejí jeden od druhého trochu lišit,“ dodává a se zjevným potěšením kreslí dál. U dvacátého autogramu je už natolik ve svém živlu, že původní obrázek úplně překreslil. Náhle všechny autogramové kresby bleskurychle sbírá a schovává. Všichni už stejně tušili, že zde vznikají originály, které mistr nedá z ruky. |
| Nakonec Lagerfeld i s průvodci odchází. Noc je ještě dlouhá a mistr chce vidět své dílo. Pohrát si se snímky, rozostřovat je, jeden obrázek klást přes druhý, experimentovat s tvary a formáty. Ráno všichni nedočkavě čekají na výsledek. |
Vytisknout stránku
