Kultovní status si díky květinovým 60. létům a hnutí hippies vysloužil „kulatý“ model Volkswagenu Transporter T1, jehož první sériový model sjel z výrobní linky ve Wolfsburgu 8. března 1950. Řadou komponentů se transporter shodoval nejen s „broukem,“ ale i s Porsche 356.
Volkswagen představil 11. listopadu 1949 novinářům prototyp lehkého skříňového užitkového vozu. Chyběl mu jen název. Už v roce 1949 proto požádal Volkswagen patentový úřad, aby zapsal jako registrovanou značku označení „Bully“. Jenže stejný nápad už dřív měla jiná firma. Přesto si interní označení Volkswagenu Bully – psáno záhy Bulli – našlo cestu mezi veřejnost a neoficiální název Transporteru byl na světě. (Bulli byla zkratka slov BUs, Last-und LIeferwagen. Tedy česky bus, nákladní a rozvážkový vůz.) Dalších více než padesát let ale trvalo, než se automobilce tuto značku podařilo získat. Teprve od roku 2007 tak mohla být každá varianta VW Transporter oficiálně označena názvem, který její fanoušci používali odjakživa.
Druhý typ v dějinách Volkswagenu po „brouku“ se brzy stal pojmem. Na malém půdorysu nabídl prostorný interiér a také lepší aerodynamiku, než měla většina tehdejších užitkových vozidel. T1 ve velkém počtu mířil na export a získal tak řadu přezdívek. V USA si jej zamilovaly hippies - děti květin, které mu říkaly hippie mobile, combie či love machina of delight.
Vývoj auta inicioval nizozemský dovozce volkswagenů Ben Pon, když v roce 1946 při návštěvě Wolfsburgu uviděl primitivní dodávku na podvozku „brouka“. Počítal s vysunutím sedadla řidiče zcela vpřed a nosností kolem 700 kg při hmotnosti dodávky 1500 kg. Plochý motor „boxer“ zůstal vzadu jako u brouka, u dodávky se schoval pod zvýšenou podlahu ložného prostoru.
Vozidlo se nakládalo bočními křídlovými dveřmi, později na přání posuvnými dveřmi na straně spolujezdce. Oblibu si malý bus získával především díky svému designu a provozní nenáročnosti. Přesně takové auto potřebovalo rozvíjející se poválečné evropské hospodářství.